každého umělce je jeho tvorba neoddělitelně spjata s jeho tvorbou. Nejinak tomu bylo i u surrealistického malíře Salvadora Dalího, který se narodil v roce 1904 ve Figueras. Mnohé životní události se v jeho tvorbě odrazily doslova okamžitě. A právě díky těmto životním událostem je možno mnohá z jeho děl rozšifrovat. Dalího životopisné údaje jsou mnohdy jedinou možností, jak jeho obrazy rozluštit.
V roce 1914 začal Dalí navštěvovat soukromou školu ve Figueras. Tou dobou už zcela ovládl impresionistický styl malby. V roce 1918 měl Dalí svou první soukromou výstavu. V tomto období jeho impresionistickou tvorbu nejvíce ovlivňovaly obrazy a tvorba Ramóna Pichota. Sám maloval hlavně krajinu ve své vlasti, v Katalánsku. I později se k této práci vracel.
Jakmile Dalí odmaturoval, začal se studiem na Královské umělecké akademii, odkud byl však záhy vyloučen. Po znovu přijetí ho čekalo další vyloučení před závěrečnými zkouškami, kterých se odmítl zúčastnit s tvrzením, že jeho zkoušející profesoři nejsou na jeho hodnocení dostatečně kvalifikováni. Ještě v témže roce se seznámil s Picassem. Po návratu do rodného města dlouho a intenzivně samostatně studoval. K surrealismu se dostal díky osudovému setkání s Frederikem Garcíou Lorkou a Luisem Buñuelem.
Nejproduktivnějším a nejzajímavějším obdobím v Dalího díle byla doba mezi rokem 1929 a začátkem druhé světové války. Seznámil se s Galou Eluardovou, která se později stala jeho ženou. Stal se členem skupiny Surrealistů a snad nejdůležitější událostí byl jeho přínos surrealismu v podobě „kritické paranoie“, která se stala uměleckým postupem a metodou, podle které Dalí celý svůj život postupoval. Také všechny jeho nejznámější díla pocházejí z tohoto období. Dosáhl tou dobou značného finančního úspěchu. Smlouvy s galeriemi a mecenáši mu zajistily dostatečný a pravidelný příjem.
V době, kdy vypukla ve Španělsku občanská válka, byl Dalí v Londýně. Od roku 1940 žil Dalí po osm let v americkém exilu. Jeho malby ho v té době učinily známým již i v Americe. V tomto období vznikala Dalího díla ovlivněná politickou situací v Evropě, takzvané obrazy – hádanky. Čiší z nich síla autorovy představivosti. V exilu však Dalí pouze nemaloval. V roce 1942 napsal první autobiografii pod názvem Tajný život Salvadora Dalího, pracoval na módních návrzích, ilustroval knihy, pracoval na reklamě, vytvářel scénografie. V roce 1948 se vrátil Dalí i se svou Galou do Evropy.
V roce 1949 pod vlivem pátrání po svých náboženských kořenech vytvořil Dalí obraz „Madona z Port Ligatu“. Začal studovat španělskou mystiku. V roce 1954 vznikla malba „Kristus sv. Jana z Kříže“, která se na veřejnosti objevila ve stejnou dobu jako publikace „Mystický manifest“. V roce 1955 se stal ilustrátorem Cervantesova Dona Quichota a v roce 1958 pojal Galu za svou zákonitou manželku při obřadu konaném v kostele.
Dalí rád zkoumal optické vnímání. Již dříve se zaobíral fyzikou pod vlivem svržení atomových bomb v Japonsku. Nyní bylo jeho snahou překonat hranice malířského umění novými technikami. Ve své tvorbě viděl prostředek pro ztvárnění své filozofie. Odkláněl se k symbolizmu, některá jeho díla jsou tímto odklonem silně poznamenána. V roce 1965 vzniklo další jeho významné dílo „Perpignanské nádraží“.
V roce 1970 Dalí vyjádřil na veřejnosti svůj zájem vytvořit v rodném Figueras muzeum svého života a díla. Jelikož Dalí po celý svůj život velmi rád provokoval, jeho život byl protkán neustálými skandály a a katastrofami. Byl i zatčen pro podle něj oprávněnou obranu svých děl.
V sedmdesátých letech jeho vlastní tvorba ustoupila do pozadí a Dalí se osobně stále více věnoval plánům na vytvoření svého vysněného muzea. Pracoval zároveň na tvorbě trojrozměrných panelů, při jejichž tvorbě využíval tehdejší technologické novinky. Těžkou ránu utrpěl v podobě smrti jeho milované Galy. Ta měla za následek jeho stále se prohlubující stranění se veřejnosti. Odstěhoval se do věže v muzeu Figueras a přestal zcela malovat. Tou dobou byl posedlý myšlenkou na nesmrtelnost. Dne 23. ledna 1989 významný surrealistický malíř Salvador Dalí zemřel ve věži Galatea v muzeu ve Figueras.
Autor: Zuzana Bohdalová
