1. Dílo Rozmarné léto Vladislava Vančury vyšlo poprvé v roce 1926, tedy v období mezi světovými válkami.
2. Vladislav Vančura se řadí mez spisovatele české meziválečné literatury. Je to období různorodosti literatury, spisovatelé často experimentovali, vznikaly nové literární proudy. I Rozmarné léto je svou kompozicí a stylem částečně experimentálním dílem, je poměrně ojedinělé. Rozmarné léto je napsané ve stylu poetismu. Poetismus je pouze český směr 20.let 20. stol., za jeho zakladatele v literatuře je považován Vítězslav Nezval (Edison, Pantomima). Tento směr vychází z představ a obraznosti, hodně využívá volné asociace. Mezi další autory píšící poetistická díla patří např. Jaroslav Seifert (např. dílem Na vlnách TSF) nebo Konstantin Biebl dílem S lodí, jež dováží čaji kávu. Dále se svým dílem řadí Vančura do tzv. Imaginativního proudu, který využívá archaismy a knižní výrazy, které skládá do složitých vět. Důležitou roli v dílech tohoto proudu hraje vypravěč, který komunikuje se čtenáři.
3. Rozmarné léto je označené jako „humoristický román“, rozsahem se jedná ale spíše o novelu.
4. Děj se odehrává v malém městě Krokovy Vary na řece Orši. Odehraje se celý během 3 letních, ale deštivých (červnových) dnů. Kompozice je chronologická. Text je rozdělený na velice krátké kapitoly (většinou mají jen několik odstavců). Tři přátelé (hlavní postavy románu) tráví deštivé dny převážně debatami na plovárně lázní, které jeden z nich (Antonín) provozuje. Nálada je pochmurná, špatné počasí dokreslující pochmurnou atmosféru způsobuje, že se lidé nechodí koupat a lázně i jejich provozovatel mají tak finanční problémy. Do ospale působícího městečka potom přijede kouzelník se svou asistentkou. Svým příjezdem způsobí v celém městečku rozruch a veškeré dění se začíná točit kolem něj. Kouzelník s asistentkou uspořádají ve městě několik představení a celé město téměř očarují svými triky. Asistentka Anna také oslní mužskou část vesnice svou krásou a všichni tři hlavní hrdinové knihy s Annou postupně stráví noc. Anna si s nimi pouze hraje, nebere je vážně, je vypočítavá. Na tuto nevěru ale majiteli plovárny Antonínovi přijde jeho žena Kateřina a, aby se pomstila, rozhodne se nastěhovat se ke kouzelníkovi a starat se o něj. Antonínovi svým odchodem ale udělá jen radost. Kouzelník Arnoštek se potom na jednom ze svých představení zraní, Kateřina odhalí prostoduchost a nestydatost života komediantů a vrátí se zpátky za svým mužem. Vše se vrátí do starých kolejí a kouzelník se svou asistentkou odjíždějí do dalšího města.
5. Hlavními postavami příběhu jsou:
Antonín Důra – Majitel plovárny, postupně je vykreslován jako sukničkář. Je to starší muž udržující se v dobré kondici – za každého počasí chodí plavat…
Kateřina Důrová – Antonínova manželka. Je rázná, v manželství není příliš šťastná.
Arnoštek – Kouzelník, který přijel do města se svou společnicí.
Anna – Společnice Antonína, je mladá a krásná a všechny muže ve městě okouzlí.
Kanovník Roch a Major Hugo – přátelé Antonína, scházející se pravidelně u něj na plovárně. Major je přísný muž s vojenskou výchovou, Kanovník stále ostatním s nadhledem káže druhým, oba ale nakonec také podlehnout Anině kráse.
6. Dílo je psané er-formou. Jazykový styl díla je velice osobitý. Autor používá přímou řeč, ale opomíjí uvozovky. Jazyk díla je velice spisovný, občas je mísí s prvky hovorové řeči. Vančura používá ironii a humor. V textu najdeme několik archaických (viz např. jest) a knižních výrazů (přechodníky přítomné (viz např. řkouce) i minulé (nezpozdivši), infinitivy končící na –ty). Užívá různé netradiční jazykové obraty (viz např. „Tento způsob léta,“děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným“.), občas najdeme i inverzi (viz např. „jenž maje jazyk ven vyplazen“).
7. Autor román pojal jako humoristický, zabýval se běžným životem obyčejných lidí v malém městě, částečně tak ironizoval a kritizoval maloměšťáctví a obyčejnost života.
8. Úryvek pochází z počátku díla, kdy Antotnín, majitel plovárny, rozjímá nad nepodařeným létem a nepříznivými podmínkami pro provoz plovárny.
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet.
„Tento způsob léta,“ děl vposled odvraceje se od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným.
Je chladno a můj dech, jakkoli jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, bychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?
Nuže, ať podnebí je příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.“
Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj a dodal:
„Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“
Úryvek, stejně jako celé dílo, působí poměrně klidně. Najdeme zde netradiční prvky jazyka, které jsou pro poetistickou prózu, kterou Vančura píše typické. Z básnických prostředků v textu najdeme např. epiteta (roubení bazénu, nebeská báň, neúplatný), dále zde najdeme přechodníky (dozpívav – p. minulý, řka – p. minulý, dívaje – p. přítomný). Úryvek, stejně jako celé dílo také obsahuje knižní výrazy (nebeská báň, bychom) a archaismy (nuže, číška). Autor také často používá inverzi (Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul).
9. Rozmarné léto se r. 1967 dočkalo i filmové adaptace pod režií Jiřího Menzla, který osobně ve filmu hrál kouzelníka Arnoštka. V hlavní roli Antonína Důry se objevil Rudolf Hrušínský.
Autor: Monika Jirásková
