1. Ruský originál hry s názvem Sočiněnija měl na divadelních prknech premiéru r. 1836 v Petrohradě. Drama, které jsem četla já, vydalo r. 1986 nakladatelství Odeon. Z ruského originálu ho přeložil Karel Milota. Čerpala jsem i z nastudování hry aktuálně hrané v Národním divadle (překlad Zdeněk Mahler, režie Michal Dočekal). Představení jsem navštívila 19. října 2012.
2. Nikolaj Vasiljevič Gogol byl představitelem ruského realismu (konkrétně kritického realismu), psal tedy v 2. pol. 19. stol. Pro tvorbu realistů je typické pravdivé zobrazení situace, postav a společnosti. Díla byla objektivní, bez jakýchkoliv iluzí a fantazie a často zobrazovala bídu dané doby. Jazykem se přizpůsobují prostředí díla a věnují velké části děl charakteristice prostředí a osob. Mezi Gogolovy ruské současníky (taktéž realisty) patřil např. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Lev Nikolajevč Tolstoj nebo Anton Pavlovič Čechov. Ve Francii to byl např. Honoré de Balzac nebo Gustav Flaubert, v Anglii Charles Dickens (autor románu Oliver Twist) a v USA autor dobrodružné literatury Mark Twain. Námět na hru dal autorovi údajně další z jeho současníků Alexandr Sergejevič Puškin (představitel ruského romantismu, příběh vyprávěl údajně z vlastní zkušenosti), kterým se Gogol údajně hodně inspiroval a vyzdvihoval v Puškinově tvorbě zárodky realismu.
3. Revizor je drama o pěti dějstvích. Jedná se o satirickou komedii (vtipná kritika společnosti).
4. Celý děj se odehrává v menším blíže neurčeném ruském městečku v 19. století a odehraje se během 24 hodin. Do městečka má přijet revizor z Petrohradu. Celé město se na jeho příjezd připravovalo a snažilo se zakrýt nepravosti a nedostatky města a jeho správy. V tu dobu přijel do města Ivan Alexandrovič Chlestakov, chudý úředník, který se ve městě pouze zastavuje na cestě za svým otcem. Všichni ve městě si proto začnou myslet, že právě Chlestakov je oním revizorem a začnou mu tzv. podlézat. Protože je Chlestakov na mizině, rozhodne se situaci využít a dary a pozvání přijmout. Je ubytován v rodině hejtmana, svádí jeho manželku, hejtmanovu dceru požádá o ruku. Protože se ale brzy začne bát prozrazení a příjezdu opravdového revizora, městečko i se svým sluhou opustí. Z jeho dopisu zachyceného místním poštmistrem se posléze obyvatelé městečka dozvídají, že Chlestakov nebyl revizorem a celou dobu lidi podváděl. Hra končí příjezdem pravého revizora do města.
5. Hlavní postavou hry je Ivan Alexandrovič Chlestakov. Je to mladý (asi třiadvacetiletý muž), chudý, ale sebevědomý a své role revizora se chytá velice rychle. Není to rozený lhář, ale příležitosti se chopí a nemá žádné výčitky, svou roli si užívá a lstí a nástrahami dokáže zneužívat vůli lidí ve svůj prospěch.
Dalšími postavami hry jsou:
Hejtman Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij – hlava celého města, úplatkářský a podlézavý člověk, který se snaží všechno dělat jen pro svůj úspěch. Je ustaraný a údajnému revizorovi se snaží podlézat, dokonce ho i ubytuje ve svém bytě, aby revizor přehlédl všechny nedostatky a úplatky ve městě.
Osip – sluha Chlestakova, není od svého pána příliš dobře finančně ohodnocený a strádá, má však alespoň nějaké zaměstnání. Navíc svého pána v mnohém inteligencí převyšuje a v době, kdy si Chledstakova všichni předcházejí, z toho dovede velice dobře těžit.
Dobčinskij a Bobčinskij – Dva měštští obyvatelé, statkáři, většinu svého času trávící v hospodě. Začnou považovat Chlestakova jako první za revizora. Autor skrz ně v románu vykreslil i nešvary tehdejší ruské běžné statkářské společnosti.
Tím, že je dílo učeno především k divadelnímu ztvárnění, jsou charaktery jednotlivých osob vykresleny spíše pomocí jejich chování, jednání a mluvy, přímé charakteristiky postav v díle téměř nenajdeme.
6. V textu najdeme scénické poznámky, kniha je psaná formou scénáře (dialogy jednotlivých postav se jmény – přímá řeč bez uvozovek, jednotlivé výstupy…) Dílo je psané spisovným jazykem, v dialozích občas najdeme citově zabarvená slova (např. viz s.103 “darmošlap“.), někdy až lehce vulgární (např. v dopis,kde se Chlestakov vyjadřuje o obyvatelích města – viz s. 213 „vůl“, s.214 „chlastá“) a hovorová slova (např. viz s. 182 „je zapřažíno“, s. 98 „helejte, strejčku“).
7. Hlavní myšlenkou díla je zobrazit lidskou povrchnost, úplatkářství a strach z potrestání. Děj vychází z politické situace v Rusku a pro svou satiru společnosti je stále aktuální. Autor sám Revizora okomentoval takto: „Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát.“ (viz ULRICHOVÁ L.: Obsahy děl světové literatury I. díl, rok vydání 2005).
8. Ukázka z pátého aktu osmého výstupu – poštmistr oznamuje ostatním, že Chlestakov nebyl revizorem a všichni se zmýlili. Ukázka je ze strany 209.
Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jsme pokládali za revizora, nebyl žádný revizor!
Všichni: Nebyl revizor?
Poštmistr: Vůbec žádný revizor – dozvěděl jsem se to z tohohle psaní.
Policejní direktor: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní?
Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesou mi na poštu psaní. Kouknu na adresu – vidim: Do poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi – povídám si, to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě. Vezmu je a rozpečetím.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil?
Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mě ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou; ale zmocnila se mě taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím. Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel: „Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!“ A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: „Otevři, otevři, otevři!“. – Jak jsem zlomil pečeť – místo krve v žilách oheň, a rozpečetím: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti?
Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není ani osobnost, ani vysoce postavená.
Policejní direktor: A čím tedy je, podle vašeho názoru?
Poštmistr: Ani ryba, ani rak, čert ví, co je!
Policejní direktor (prchlivě): Co? – Ani ryba, ani rak! Jak se opovažujete říkat: čert ví, co je! Já vás zavřu, až budete černý…
Poštmistr: Kdo?Vy?
Policejní direktor: Ano, já!
Poštmistr: Na to jste kapánek krátký.
V ukázce vidíme, jakou formou je psané celé dílo. Najdeme zde scénickou poznámku („prchlivě“). Co se jazyka týče, v ukázce, stejně jako v celém textu, najdeme mnoho prvků hovorové češtiny („kapánek“) a slov citově zabarvených, většinou hanlivých („kejhák“). Autor, resp. překladatel také využívá ustálená slovní spojení („čert ví“) a metafory (v žilách oheň, v žilách krev“).
9. Gogol je považován za zakladatele kritického realismu, jeho tvorbou se tedy inspirovali další autoři tohoto směru. Revizor byl několikrát zfilmován, poprvé r. 1915. První československá verze filmu vznikla r. 1933 pod režií Martina Fryče s Vlastou Burianem v hlavní roli. Revizor je i v současnosti považován za jednu z nejhranějších her na světových divadelních scénách. V současné době je u nás uváděn např. v Národním divadle (viz bod č. 1).
Autor: Monika Jirásková
