1. Proměna je zařazena v souboru Povídky, vydaném r. 1964 Státním nakladatelstvím krásné literatury a umění v Praze. Knihu z němčiny přeložil Vladimír Kafka. Poprvé vyšla novela časopisecky r. 1915 a o rok později v Lipsku knižně.
2. Franz Kafka tvořil v 1. polovině 20. stol, tedy v době, kdy se svět začal vzpamatovávat po první světové válce. V té době ve světových literaturách objevujeme zejména prvky realismu, ale poválečná literatura je velmi rozpolcená. Najdeme prvky moderních –ismů (existencialismus, symbolismus, expresionismus…), literatura experimentuje s jazykem i formou. V Německu v této době tvořil např. Thomas a Heinrich Mann, v Anglii John Glasworthy nebo George Bernard Shaw, v USA se mezi realistické autory řadí např. John Steinbeck. Kafka se svou tvorbou řadí do skupiny Pražské německé literatury, tedy mezi autory žijícími nebo narozenými v Praze většinou židovského původu píšící v němčině. K této skupině se hlásil např. i Max Brod, Gustav Meyrink (Golem, Zelená tvář), Franz Werfel (Čtyřicet dní) nebo Egon Ervín Kisch (Zuřivý reportér, Pražský pitaval). Kafkova díla byla ovlivněna expresionismem (Proměna také), zabýval se v nich lidskými vztahy a psychikou. V Proměně (stejně jako v dalších Kafkových dílech) najdeme také prvky existencionalismu, směru zabývajícího se lidským bytí a smyslem života. Proměna byla jako jedna z mála děl vydaná během autorova života, mnoho dalších děl vydal po Kafkově smrti jeho přítel Max Brod. Mezi jeho další známá díla patří např. romány Zámek nebo Proces.
3. Jedná se o střední epiku – novelu (na hranici mezi novelou a povídkou) , a to novelu psychologickou.
4. Novela má 3 kapitoly. Děj je vyprávěn chronologicky. Příběh se odehrává v bytě rodiny Samsových. V první kapitole poté, co je Řehořova osobnost krátce představena, dojde v noci k záhadné proměně Řehoře v brouka. Nikdo neví, jak k tomu došlo, celá rodina i Řehoř se snaží se situací vyrovnat, nikdo se příliš nepídí po příčině. Řehoře proměna nepřekvapí, spíše ho tíží fakt, že nebude moct chodit do práce a živit rodinu. V následující kapitole se rodina snaží fungovat s tím, že mají v rodině místo syna brouka. Markéta (sestra) se o Řehoře stará, všichni členové rodiny si najdou práci a vydělávají na fungování rodiny. Řehoř ostatním členům rodiny rozumí, to oni ale nevědí, a tak se ani nesnaží s ním jakkoli komunikovat. V závěru knihy Řehoř umírá vyčerpaný a vyhladovělý, protože se o něj rodina neumí (a nejspíš ani nechce) náležitě starat. Jeho smrt se zdá být pro rodinu spíše vysvobozením, nikdo pro Řehoře příliš netruchlí.
5. Postavy jsou v knize charakterizovány pouze chováním (nepřímo). Hlavními postavami příběhu jsou:
Řehoř Samsa – obchodní cestující živící svou prací celou rodinu. Je pracovitý a svědomitý a na svou rodinu myslí (např. chce za vydělané peníze sestru poslat na konzervatoř). Práce ho nicméně vyčerpávala. Po záhadné přeměně v brouka ho trápí problémy, které způsobil proměnou rodině, na sebe příliš nemyslí. Snažil se zachovat si myšlení člověka, ale často v něm převládaly zvířecí pudy. Umírá vysílený a vyhladovělý.
Vedlejší postavy:
Markéta Samsová – Řehořova sedmnáctiletá sestra. Řehořovi a celé rodině se snaží pomáhat, najde si práci. Výborně hraje na housle.
Řehořův otec – původně vyobrazen jako zlenivělý člověk, demotivovaný osobními neúspěchy v podnikání, které postihly celou rodinu. Po proměně se ale zpátky změní v pracovitého člověka.
Řehořova matka – Starostlivá a opatrná žena chatrného zdraví. K Řehořovi po proměně chová téměř trvale odpor.
6. Proměna je psaná er-formou. Autor se po celou dobu vyprávění příběhu vyjadřuje chladně, poměrně stroze a nezaujatě. Nedává najevo svůj názor ani žádnými komentáři nevstupuje do příběhu, vyprávění působí neosobně. Jazyk díla je spisovný, hovorové výrazy nenajdeme. Jazyk je prostý, metafory a přirovnání se téměř nevyskytují.
7. Hlavním námětem povídky je přeměna člověka v brouka, hlavní myšlenkou je sledování vývoje rodiny – jak se vyrovnává s neštěstím člena rodiny, který na celou rodinu vydělával. Dílo je také o nahraditelnosti člověka – Když Řehoř přestal rodinu živit a potřeboval, aby se starala rodina o něj, přestal je takřka zajímat, stal se pro ně problémem a trápením. Kafka naráží na falešnost lidí a neochotu později vracet poskytnutou pomoc druhým.
8. Ukázka pochází přibližně z poloviny díla (str. 34) a vypráví o tom, jak se sestra Řehoře snaží starat se o něj a překonat svůj strach a odpor k němu.
„Jednou, bylo to jistě už měsíc od Řehořovy proměny a sestra neměla už přece nijak zvlášť proč žasnout nad Řehořovým vzhledem, přišla trochu dřív než jindy a zastihla ještě Řehoře, jak nehnutě a v postoji věru úděsném vyhlíží z okna. Řehoře by bylo nepřekvapilo, kdyby byla nevstoupila, překážel jí totiž, takže nemohla otevřít okno, ale ona nejenže nevstoupila, uskočila dokonce a zamkla za sebou; někdo cizí by si musel pomyslit, že na ni Řehoř číhal a chtěl ji kousnout. Řehoř se ovšem ihned schoval pod pohovku, ale musel čekat až do poledne, než se sestra vrátila, a zdála se mu mnohem neklidnější než jindy. Z toho viděl, že pohled na něj je pro ni stále ještě nesnesitelný a nutně bude nesnesitelný i nadále a že se asi hodně musí přemáhat, aby neutekla už při pohledu na malý kousek jeho těla, jímž vyčnívá zpod pohovky. aby ji ušetřil i tohoto ohledu, odnesl jednoho dne na hřbetě na pohovku prostěradlo – potřeboval na tu práci čtyři hodiny – a upravil je tak, že byl teď úplně zakryt a že by ho sestra neuviděla, ani kdyby se sehnula. Kdyby se domnívala, že to prostěradlo je zbytečné, mohla je přece odstranit, vždyť bylo dost jasné, že se Řehoř neuzavírá tak nadobro jen pro zábavu, ale ona nechala prostěradlo, jak bylo, a Řehořovi se dokonce zdálo, že zachytil vděčný pohled, když jednu chvíli prostěradlo opatrně hlavou nadzdvihl, aby se podíval, jak sestra přijala nové zařízení.“
V úryvku najdeme typický autorův styl – bez výrazů emocí, spisovný. V ukázce se , stejně jako v celém díle, mísí funkční styl vyprávěcí a popisný.
9. Dílo se dočkalo většího ohlasu po druhé světové válce, bylo přeloženo do mnoha světových jazyků. Po prvním vydání dílo zpočátku nebylo příliš pochopeno. Podle Proměny vznikl r. 1975 i stejnojmenný film, autorem scénáře a režisérem je Jan Němec, který film natočil posvé emigraci v západním Německu.
Autor: Monika Jirásková
