Literatura – souhrn všech existujících písemně zaznamenaných jazykových projevů lidstva.
Rozlišujeme:
- Věcná literatura – zaměřuje se na poznání a sdělení, např. odborná, vědecká, publicistická, administrativní literatura.
- Umělecká literatura (krásná literatura, beletrie) – zaměřuje se na estetický účinek díla, např. psychologická, dobrodružná, sci-fi, dívčí literatura.
- Literatura faktu – líčí skutečné události, vychází z ověřených faktů, nezkresluje je; např. životopis, cestopis, paměti.
- Publicistická beletrie – nepřináší jen informace, ale také subjektivně hodnotí a nutí k zamyšlení; např. fejeton, reportáž.
Z hlediska obsahu rozlišujeme tři literární druhy:
Lyrika – nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky a úvahy autora nebo hrdiny.
k základním lyrickým žánrům patří:
– píseň, elegie, epitaf, epigram, óda, písmo, sonet
Epika – založena na dějovosti, vyprávění příběhu, zpravidla se člení podle rozsahu.
k základním žánrům epiky patří:
– bajka, báje, pověst, pohádka, povídka, novela, román, biografie, autobiografie, epos, legenda, kronika
Lyrickoepické žánry: balada, romance, básnická povídka
Drama – dílo, jehož děj je tvořen pomocí monologů a dialogů postav, základem je střet,
konflikt postav. K nejdůležitějším dramatickým žánrům patří:
– tragédie, komedie, činohra
Literární teorie – figury a tropy
Figury – zvláštní větné obraty
ANAFORA – slova se pravidelně opakují na začátku verše
EPIFORA – opakování stejných slov na konci veršů
EPANASTROFA – opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého verše
EPIZEUXIS – opakování stejných slov v jednom verši několikrát za sebou
ANASTROFA (inverze) – obrácení obvyklého pořádku slov
PŘIROVNÁNÍ – vystižení a určení jevu na základě jeho vlastností shodných s vlastností jiného jevu
ŘEČNICKÁ OTÁZKA – otázka, na níž ten, kdo ji klade, nečeká odpověď
APOSTROFA – oslovení věcí, osob, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů
PARAFRÁZE – záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu
CITACE – použití cizího slovesného projevu
Tropy – liší se charakterem a typem přenášení významů
METAFORA – přenesení významu na základě podobnosti, vzhledu, funkce, vlastností, pohybu apod.
PERSONIFIKACE – přenos lidských vlastností a jednání na neživé věci či abstraktní pojmy
METONYMIE – přenesení významu na základě věcné souvislosti
SYNEKDOCHA – přenesení významu na základě záměny části a celku
OXYMORÓN – spojení významově protikladných slov
ALEGORIE – rozvinutá metafora, celá báseň může mít přenesený význam
EPITETON – básnický přívlastek, zdůrazňuje stálou vlastnost
HUMANISMUS A RENESANCE
počátek 14. století – 17. století
RENESANCE
– myšlenkový a umělecký proud, návrat k antice
– slovo pochází z francouzštiny a znamená „znovuzrození“
– nejvýrazněji se projevila renesance v umění, vrcholná epocha renesančního umění v Itálii
nastala v letech 1500-1540.
– prvním renesančním architektem byl F. Brunelleschi
– nejslavnější umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Rafael Santi
– renesanční literatura vytvořila v evropských zemích spisovný národní jazyk
HUMANISMUS
– z latiny humanus „lidský“
– v popředí zájmu je člověk, důvěra v jeho schopnosti
– touha po pravdivém a svobodném poznávání přírody
– úsilí o všestranné vzdělání
– jazyk humanistů – vytříbená klasická latina
– humanisté se v literatuře projevují dvojím způsobem – latinsky a v národním jazyce
EVROPSKÁ RENESANCE
Itálie – přelom 13. a 14. století:
DANTE ALIGHIERI (1265-1321)
– kritik své doby
– proti vládcům a papeži – donucen k vyhnanství
Nový život – deník platonické lásky k zemřelé Beatricii, milostné básně
Božská komedie – duchovní alegorický epos
– skládá se ze tří částí po 33 zpěvech a 1 úvodní zpěv
– hlavním hrdinou je poutník
– části: peklo, očistec, ráj
GIOVANNI BOCCACCIO (1313-1375)
– první životopisec Danta
– vytvořil nový literární žánr: novelu
– novela je krátký prozaický útvar, který pojednává o současnosti
Dekameron – soubor 100 novel, 10 mladých lidí utíká před morem z Florencie, cestou si
vyprávějí příběhy např. o neštěstích, lásce, lidské hlouposti
– dílo je napsáno výsměšnou, milostnou až erotickou tématikou
FRANCESCO PETRARCA (1304-1374)
– nazýván otcem humanismu
– založil nový literární útvar: sonet = znělka
Zpěvník – sbírka milostné poezie, převážně sonety pro Lauru
Francie 15.-16.stol. :
FRANCOIS VILLON (cca 1431- po 1463)
– považován za prvního prokletého básníka
– kritizoval zákony, veřejně i v dílech
– zakladatelem Villonské balady
Odkaz (Malý testament) – ironické verše
Závěť (Velký testament) – obraz vlastní bídy, psáno formou villonských balad
FRANCOIS RABELAIS (cca 1494-1553)
– satirik- kritik zla a lidských chyb, původně mnich a lékař
Gargantua a Pantagruel
– 5 dílný satirický román
– vypráví o královské rodině obrů = kritika soudobé francouzské společnosti
Španělsko – 16. a 17. století:
– vzniká zde Pikareskní román- forma dobrodružného románu
– hlavní postava je nehrdinský typ
LOPE DE VEGA (1563-1635)
– zakladatel sociálního verše
– autor 2000 her
Ovčí pramen ( Fuente Ovejuna) – historická hra podle skutečné události
MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547-1616)
– cestovatel, inspirace pro své příběhy
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – rytířský román s hlavním hrdinou zchudlým šlechticem
Anglie 14. – 16. stol.:
GEOFFREY CHAUCER (1340-1400)
– vliv na jeho tvorbu měl Dante, Petrarca, Boccaccio
Canterburské povídky – cyklus 24 veršovaných příběhů s předmluvou a epilogem
– obraz soudobé Anglie
– jemná ironie v pohledu na lidské slabosti
CHRISTOPHER MARLOWE (1564-1593)
Doktor Faust – tragédie učence, který kvůli poznání obětuje vlastní duši
– poprvé použit blankvers
WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616)
– pochází ze Stratfordu nad Avonou
– vytvořil nový typ renesančního hrdiny, který bojuje za své ideály
– psal převážně dramata
Komedie:
Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský, Večer tříkrálový
Historické hry:
Jindřich IV., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar
Tragédie:
Romeo a Julie – boj za lásku, konflikt dvou znepřátelených rodů ve Veroně
Hamlet kralevic dánský – mravní dilema, boj za pravdu
Mackbeth – boj o moc, tragédie osobnosti zničené touhou po absolutní moci
Othello – ze žárlivosti zabíjí hlavní postava svou ženu
HUMANISMUS V ČECHÁCH
70. léta 15. stol, – 20. léta 17. stol.
– šíří se především nauková literatura
– spisovným jazykem se vedle češtiny stává latina
– humanismus národní (český) a nadnárodní (latinský)
– rozkvět spisovné češtiny, význam knihtisku
Nadnárodní humanisté:
JAN Z RABŠTEJNA (1437-1473)
spis Dialogus
– hájil politiku Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vystoupilo proti panovníkovi
– dílo je psané formou rozhovoru tří šlechticů – jiného politického názoru
– výzva k smíru
BOHUSLAV HASIŠTEJNSKÝ Z LOBKOVIC (1461-1510)
– katolický filosof, básník
– odmítavý postoj k češtině
Traktát o lidské ubohosti
Národní humanisté:
VIKTORIN KORNEL ZE VŠEHRD (ASI 1460-1520)
– právník a univerzitní mistr
O práviech, o súdiech i o dskách Země české knihy devatery – právnický spis, jazyková dokonalost
JAN CAMPANUS VODŇANSKÝ (ASI 1572-1622)
– básník, dramatik, rektor pražské univerzity
KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC (1564-1621)
– válečník, diplomat, popraven na Staroměstském náměstí, psal cestopisy
JAN BLAHOSLAV (1523-1571)
– nejvšestrannější osobnost, biskup jednoty bratrské
Filipika proti misomusům, Muzika, Bible kralická
BAROKO
od pol. 16. stol. v Itálii a Španělsku, během 17. stol. v celé Evropě
– název pochází z portugalského barocco – „velká perla“
– tři fáze: rané baroko, vrcholné baroko a pozdní baroko (rokoko)
– důsledkem třicetileté války (1618-1648)
témata barokní literatury:
a) náboženská – Anglie
b) téma třicetileté války – Německo
c) všední život – Španělsko
EVROPSKÉ BAROKO
Španělsko:
PEDRO CALDERÓN DE LA BARCA (1600-1681)
– šlechtic a kněz
– vrcholem tvorby nábožensko-filosofická dramata
Život je sen – problém lidské předurčenosti osudu a svobod, veršované drama
Itálie:
TORQUATO TASSO( 1544-1595)
Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos, myšlenky a vzory antiky
Commedia dell´arte – profesionální komedie založená na improvizaci, vzniká v Itálii
Anglie:
JOHN MILTON (1608-1674)
– básník a prozaik
Ztracený ráj – duchovně filozofický epos, biblické téma
Německo:
HANS JACOB CHRISTOFFEL VON GRIMMELSHAUSEN (1621-1676)
Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – nejvýznamnější román německého baroka, soubor několika knih
ČESKÉ BAROKO (POBĚLOHORSKÁ LITERATURA)
– spjato s protireformací – náboženský charakter
– násilná rekatolizace a germanizace
– rozdělení české literatury na dva proudy – exulantskou (zahraniční) a domácí
– domácí spojena s katolictvím
– literární úpadek, vzdělaní nuceni k emigraci
Literatura v emigraci:
JIŘÍ TŘANOVSKÝ (1592-1637)
– sestavil a vydal kancionál Cithara sanctorum
JAN AMOS KOMENSKÝ (1592-1670)
– latinsky Comenius „učitel národů“
– vrcholná postava exulantské literatury a celého českého baroka
– teolog, kněz a učitel Jednoty Bratrské
– psal česky, později latinsky
– usilovně se zabýval nápravou světa, společnosti
Labyrint světa a ráj srdce – satirická alegorie světa
Listové do nebe – poukazuje na sociální bezpráví
Orbis pictus – Svět v obrazech, snažil se odstranit ze škol mechanické memorování slovíček, vyučování má být snadné a zábavné
Truchlivý, O poezii české, Schola ludus, Didaktika
Domácí literatura:
BEDŘICH BRIDEL (1619-1680)
– básník a překladatel, člen jezuitského řádu
Co Bůh? Člověk? – vrcholná skladba období baroka, lyrická báseň
Jedličky – vánoční poezie
VÁCLAV JAN ROSA
– tvůrcem česko-latinsko-německého slovníku, který byl důležitým pramenem pro Jungmanna
BOHUSLAV BALBÍN (1621-1688)
– jezuita, všestranný vzdělanec, psal latinsky
– autorem životopisu Jana Nepomuckého
Rozmanitosti z historie Království českého – souborná česká vlastivěda
Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého – zdůrazňuje zhoršující se postavení češtiny
KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS
17. a 18. století
KLASICISMUS
– z latinského classicus „vynikající, vzorový“
– umělecký směr aristokracie
– důraz na rozum
– reakce na baroko
Francie:
PIERRE CORNEILLE (1606-1684)
– tvůrce moderní tragédie hrdinské se smírným koncem
Cid – veršovaná tragédie, hrdinové podřizují city společenským normám
JEAN RACINE (1639-1699)
– tvůrce psychologických tragédií
Faidra– milostný příběh, hrdinové podléhají svým vášním
MOLIÉRE (1622-1673)
– vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
– spory s vysokou šlechtou a církví
– zemřel na jevišti, když hrál ve své poslední hře Zdravý nemocný
– klasik světové komedie, autor frašek
Lakomec- nejznámější dílo o lakomém měšťanovi Harpagonovi
Zdravý nemocný – psáno na konci života
Tartuffe neboli Podvodník – kritika církve, pokrytectví
OSVÍCENSTVÍ
– nové myšlenkové proudy, politické postoje
– reakce na absolutistický systém ve Francii
– vrcholem osvícenství Velká francouzská revoluce
– cílem bylo dokonale poznat přírodu a svět
– zaměření proti absolutismu, církvi, konzervatismu
Francie:
CHARLES-LOUIS DE MONTESQUIEU (1689-1755)
Perské listy – nastavení zrcadla evropské společnosti, považován za první francouzský osvícenský román
VOLTAIRE (1694-1778)
– vlastním jménem Francois Marie Arouet
– odpor k církvi, fanatismu
– propagace svobody a rovnosti lidí
– vězněn v Bastile
Candide neboli Optimismus – nejvýznamnější Voltairovo dílo, osvícenský filozofický román
DENIS DIDEROT (1713-1784)
-vůdčí osobnost encyklopedistů
Jeptiška – román v dopisech
Jakub fatalista a jeho pán – bezcílné putování Jakuba za svým pánem, složitý text, neuzavřený konec
Anglie:
JONATHAN SWIFT (1667-1745)
– tvůrce moderních satirických próz
Guliverovy cesty– čtyřdílný román, spojení filozofického, utopického a dobrodružného románu
DANIEL DEFOE (1660-1731)
Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku – smyšlená autobiografie, dobrodružný román o osudech ztroskotaného námořníka
PREROMANTISMUS
– kritický postoj k soudobému světu, hledání nového ideálu
– návrat k přírodě
– zájem o lidovou slovesnost
Francie:
JEAN JACQUES ROUSSEAU (1712-1778)
– kritik společenské nerovnosti
– zdůrazňuje místo rozumu cit
– teoretik výchovy
Emil čili o výchově – člověk kazí civilizaci, dítě by mělo být izolováno, pedagogický román
Německo:
JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832)
– jeden z největších spisovatelů všech dob, všestranný
– rousseauovský návrat k přírodě
Faust – rozsáhlá dramatická báseň, vrcholné dílo
Utrpení mladého Werthera
FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805)
Óda na radost – báseň oslavující štěstí
Loupežníci – o osudech dvou šlechticů, odsouzení amorálního chování šlechtických vrstev
ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
1. pol. 19. stol.
– není jen uměleckým směrem, ale i postojem člověka
– stojí proti klasicismu a osvícenství
– navázal na preromantismus
– důraz na city, fantazii a vůli
– časté téma – nešťastná nebo nenaplněná láska
Anglie:
WALTER SCOTT (1771-1832)
– zakladatel historických románů, sběratel skotských lidových balad
Panna jezerní – rozsáhlá epická báseň ze skotských dějin
Ivanhoe, Waverley
PERCY BYSSHE SHELLEY (1792-1822)
Odpoutaný Prométheus – nejvýznamnější dílo, lyrickofilozofické básně
Francie:
VICTOR HUGO (1802-1885)
– odpůrce Napoleona, postupně se stává stoupencem liberalismu
Ubožáci (Bídníci) – 5 dílný společenský román
Chrám matky Boží v Paříži, Legenda věků, Cromwell
Itálie:
ALESSANDRO MANZONI (1785-1872)
Snoubenci – historický román, příběh lásky vesnických milenců
Rusko:
ALEXANDER SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799-1837)
– nejvýznamnější ruský autor
Evžen Oněgin – legendární román psaný ve verších
Boris Gorunov, Kapitánská dcerka, Cikáni
Dánsko:
HANS CHRISTIAN ANDERSEN (1805-1875)
Pohádky vyprávěné pro děti, Nové pohádky a povídky
Pohádka mého života – stylizovaná autobiografie
USA:
EDGAR ALLAN POE (1809-1849)
– zakladatel americké novely, hororu a detektivky
Havran – lyrickoepická skladba
Vraždy v ulici Morque, Maska červené smrti, Jáma a kyvadlo
ČESKÉ NÁRODNÍ OBROZENÍ
– po období pobělohorském je nutností obnovit český jazyk a zájem o historii
– roku 1774 je založena KRÁLOVSKÁ ČESKÁ SPOLEČNOST NAUK
– poté Soukromá společnost nauk, dnes Česká akademie věd
Etapy národního obrození:
1. etapa: obranná – defenzivní (1775 – 1805)
– vzniká zde pouze vědecká literatura
– zakládají se divadla, noviny a vznikají almanachy = sbírka básní a příspěvků různých autorů
JOSEF DOBROVSKÝ (1753 – 1829)
– nejdůležitější osobnost první etapy národního obrození
– zakladatelem nové vědy = SLAVISTIKY (učebnice slovanských jazyků)
– slavistiku vyučoval také na univerzitě
Základy jazyka staroslověnštiny, Historie české řeči a literatury, Zevrubná mluvnice češtiny
VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS
– založil nakladatelský podnik: Česká expedice
ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER
– zakladatelem Puchmajerovi básnické družiny
Divadla:
Divadlo v kotcích – první divadlo, vzniklo roku 1738 na ovocném trhu
Divadlo Bouda neboli Vlastenecké divadlo – stálo na dnešním Václavském náměstí, hrály se zde české hry, později zakázáno
Nosticovo divadlo – později Stavovské divadlo
JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856)
– zakladatel ochotnického Kajetánského divadla
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Dekret kutnohorský, Poslední Čech, Strakonický dudák aneb hody divokých žen
2. etapa: útočná – ofenzivní (1805 –1830)
– vedle vědecké literatury se rozvíjí i krásná literatura
dvě části: vědecká a umělecká literatura
Vědecká literatura:
JOSEF JUNGMANN
– nejdůležitější osobnost druhé etapy, psal a mluvil zásadně česky
FRANTIŠEK PALACKÝ
– vydával časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách
– založil austroslavismus – propaguje myšlenku rovnosti Čechů a Němců v rámci Rakouska- Uherska
Umělecká literatura:
JAN KOLLÁR
– zakladatelem myšlenky panslavismu – myšlenka o slovanské vzájemnosti, propaguje, že by si všichni Slované měli být rovni, mít stejné tradice, jazyk a území
Slavy dcera – psáno podle Božské komedie (Dante)
FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ
– představitel krásné literatury, sběratel lidové slovesnosti
– zakladatel novin Česká včela
Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Kvítí
3. etapa: romantismus (1830 – 1848)
– vyvrcholení národního obrození
ČESKÝ ROMANTISMUS
KAREL HYNEK MÁCHA (1810-1836)
– vrchol českého romantismu
– 1. český moderní básník
– autor převážně byronského typu
Máj – lyrickoepická skladba – vrchol tvorby
– jedná se o základní dílo moderní české poezie
Marinka, Cikáni, Křivoklad
KAREL SABINA
Básně, Oživené hroby, Libreta
4. etapa
a) nástup Májovců (1858)
b) nástup Ruchovců a Lumírovců (1868)
c) vznik samostatného Československa (1918)
– čtvrtá etapa je ovlivněna světovým realismem
REALISMUS A NATURALISMUS
19. století
– realistická literatura je ovlivněna vývojem věd a filozofií
– cílem realismu je pravdivé zobrazení společnosti
– zakladatelem realismu je považován Honóre de Balzac
– konečnou fází realismu je naturalismus
– naturalismus vzniká ve Francii a zakladatelem je Emil Zola
Naturalismus – člověk je brán jako součást přírody
Realismus ve světové literatuře
Francie:
HONORÉ DE BALZAC (1799-1850)
– klasik literárního realismu
Lidská komedie – rozsáhlé dílo, jde o cyklus asi 100 románů a povídek, obraz francouzské společnosti od napoleonských válek do pol. 19. stol.
Otec Goriot – román o životě kdysi bohatého kupce
Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze
GUSTAVE FLAUBERT (1821-1880)
– autorem dokumentárního románu
– největším autorem pravého realismu
Paní Bovaryová – román o ženě, nespokojené ve všedním manželství
Citová výchova – autobiografické prvky
Anglie:
CHARLES DICKENS (1812-1870)
– díla ovlivněna jeho dětstvím
– v dílech se objevuje kritika sociálních rozporů
Kronika Pickwickova klubu – humoristický román, dílo, které Dickense proslavilo
Oliver Twist, David Copperfield
Rusko:
ANTON PAVLOVIČ ČECHOV (1880-1948)
– zakladatelem psychologického dramatu
Tři sestry, Strýček Váňa
LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ (1828-1910)
– hlásal návrat k patriarchálnímu křesťanství
Vojta a mír – 4 dílný historický román
Anna Karenina – sociálně psychologický román
FJODOR M. DOSTOJEVSKIJ (1821-1881)
– vězněn za účast v revolučním hnutí
Zločin a trest – filozoficko- psychologický román, studie lidského svědomí
Idiot, Bratři Karamazovi
NATURALISMUS
Francie:
EMILE ZOLA (1840-1902)
– zakladatelem naturalismu, popisuje nejhorší francouzskou společnosti
Zabiják, Nana
UMĚLECKÉ A MYŠLENKOVÉ SMĚRY
Impresionismus:
– vzniká ve Francii, umělecký směr zachycující dojmy a nálady okamžiku především asociacemi a hudebností děl
– nejčastěji přírodní motivy, cílem je vzbuzení kladného dojmu z přírody
Symbolismus:
– umělecký směr, který staví na symbolech ukrytých v díle
– autor se nesnaží odkrývat všechna „tajemství“ svého díla, naopak nechává prostor jeho fantazii
Expresionismus:
– vzniká v Německu, exprese= výraz, cílem je vyjadřování pomocí výrazu tváře
– užití hlavně v divadle
Kubismus:
– využívá geometrických tvarů, hlavním představitelem Pablo Picasso
Secese:
– vznikla ve Francii, hlavním znakem je ornamentálnost, lineárnost a plošnost
Existencionalismus:
– filosofický a umělecký směr, který zachycuje člověka ve stavu beznaděje, zoufalství a stálého utrpení
Dadaismus:
– umělecké hnutí, které vzniklo za 1. světové války
– zavrhuje jakékoliv konvence, snaží se šokovat
– ideálem je svoboda, hravost, naivita
Poetismus:
– ryze český básnický směr, který se měl stát „metodou, jak nahlížet na svět, aby byl básní“
Surrealismus:
– umělecký směr, který usiloval o vyjádření průběhu myšlenek, představ a snů
– surrealisté tvořili tzv. automatické texty (bez logiky a rozumu
– literární díla jsou tvořena na principu mnohoznačnosti a experimentů
Dekadence:
– úpadek, vyděděnci ze společnosti, chtějí být jiní, prokletí básníci
Vitalismus:
– umělecký směr reagující na hrůzy 1. světové války
– vyjadřuje radost z pouhého života a každodenního žití
Zdroj
Baroko. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.ucseonline.cz/cesky-jazyk/literatu-v-obdobi-baroka-klasicismu-osvicenstvi-a-preromantismu/
DIDAKTIS. Mapka literatury. Brno, 2004.
Literatura. [online]. [cit. 2013-09-17]. Dostupné z: http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/radek_igs.htm
Realismus a naturalismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.unium.cz/materialy/0/0/realismus-a-naturalismus-ve-svetove-literature-m20460-p1.html
Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://literatura.topsid.com/index.php?war=renesance_reformace
Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky-jazyk/renesance-a-humanismus
Renesance a humanismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz/index.php?clanek=humanismus
Romantismus. [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://literatura2.topsid.com/index.php?war=romantismus
SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce: pro střední školy. 4. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004, 88 s. ISBN 80-720-0965-6.
Poznámky ze studia SŠ